Omán 04/2009

Kozy měly zřejmě české předky, neboť na volání A tohle ožíraly ze stromů. Pomalu jsme se blížili k vodopádu.
Potkali jsme místní obyvatelku. Některá jezírka byla zabarvená do modra. Ještě zdolat poslední překážku... ...pohled zpátky...
...a to je on, dle průvodce údajně největší vodopád v SAE, ačkoliv je asi 30 - 40 km od hranic SAE na ománském území:-)). Voda byla osvěžující. A cesta zpátky. O pár desítek kilometrů dál, pohled na oázu u vesničky Old Kutwa.
Konec, dál to nevede. Tak se podíváme alespoň do té oázy. Zavlažovací kanály, kterým říkají falaj. No, tohle jsme nevěděli přesně, ale tipovali jsme to na mandlovník...no, nevím...
Ale banány jsme poznali. A předpokládali jsme, že tohle jsou fíky. První domy i ruiny Old Kutwy, satelit nesmí chybět nikde...
Náves s kruháčem:-) Na tomhle konci světa je třeba mít auto.
A na jiném místě, pár kilometrů od Al Bureimi, ománského městečka, které dříve bývalo součástí Al Ainu. Konečně jsme uviděli velbloudy. Sluníčko bylo už protivné, bylo třeba si chránit také uši a krk. Život mezi kameny. Pohled na Hrbkovic auto z kopce, kam jsme pracně vyšplhali.

Hlavní stránka galerií