Cesta do Abu Dhabi

Cesta do Abu Dhabi Zapsáno 5.11. 2007

Pokusím se vám zde přiblížit, jak probíhala moje cesta do Abu Dhabi.

Protože jsem napřed musela dokončit svá studia, nemohla jsem odletět do UAE hned s Martinem. Bylo tedy jasné, že svůj první let v životě absolvuji sama. Celkem jsem se těšila.

Avšak již s objednáním letenky vznikly potíže. Chtěla jsem letět v pátek 12.10., ovšem v UAE právě končil Ramadán a Martinovi na personálním řekli, že prý to nejde. Tak jsme do druhého dne vymysleli operativně jiný termín a Martin to šel sdělit na personální. Tam mu řekli, že by to tedy toho 12. šlo. Hurá! Doma už byli zblázněný, kdyže to teda vlastně poletím. Ani se nedivím 12. bylo za dva dny a pořád nejistota…. Na personálním tedy vše zařídili a Martin mi přeposlal info o letu. Já si ho samozřejmě hned pročetla a zjistila jsem, že mě místo do Abu Dhabi poslali do Dubaje a ještě k tomu přílet někdy v půl druhé v noci. Hned jsem volala Martinovi. Ten už z toho byl taky pološílený a šel zase na jeho oblíbené personální. No, nakonec se zadařilo a 12.10. jsem mohla nastoupit na let do Abu Dhabi s přestupem v Amsterdamu a mezipřistáním v Bahrajnu. Trochu jsem se obávala přestupu, ale jak se pak ukázalo, bylo to zcela zbytečné.

Let z Prahy do Amsterdamu probíhal v pohodě, dokonce jsem měla místo u okýnka, ovšem bylo zataženoL. Letušky se usmívaly tak, že jsem je podezřívala, že si daly před letem do trumpety. Při přistání mě sice moc bolely uši, ale naštěstí můj spolupasažér (nějaký mladík hovořící plynně anglicky) neletěl zřejmě letadlem poprvé a radil mi, ať si zacpu nos a „blow“ a názorně mi to i předváděl. Docela zábava. Přestoupit se mi podařilo bez větších potíží a zanedlouho jsem mohla obdivovat vybavení letadla směřujícího do Abu Dhabi. Připadlo mi, že každý musí vědět, že letím poprvé. Což jsem poté dala i sama najevo, když se mi povedlo pomocí ovládání uloženého v mé sedačce nevědomky přivolat letušku. Když ke mně přišla a ptala se, co pro mě může udělat a říkala, že jsem jí volala a ukazovala na světýlko nade mnou, které bylo rozsvícené, byla jsem zaskočená a jediné, co jsem byla v tu chvíli schopná udělat, bylo ukázat na to ovládání. Pochopila toJ.

Zajímavé pro mě bylo i mezipřistání v Bahrajnu, kde téměř všichni, co letěli z Amsterdamu, vystoupili. Letadlo se pře dalším letem muselo uklidit, takže nastoupilo asi 10, dle vzhledu indických, chlapíků s vysavači, odpadkovými pytli a celé letadlo během cca 15 minut uklidili. Pak se letadlo začalo plnit místními, tedy jak říkáme prostěradláři a zahalenkyněmi. Do té doby klidné letadlo se rázem změnilo. Všude křik, ať už dětí, které držela každá druhá zahalenkyně, nebo jejich otců, kteří se snažili své rozlehlé rodiny usadit v letadle bez ohledu na číslo sedadla uvedeného na letence, či samotných zahalenkyň, které diskutovali mezi sebou. Po hodině letu jsme začali přistávat a jaké bylo mé překvapení, když se během přistávání začaly v letadle ozývat zvuky mobilů a tím nemyslím dvě nebo tři pípnutí SMS. Místní si v letadle telefony nevypínají a to všude píšou, že jsou za to pokuty! Tak to bylo pro mě první setkání s místní kulturou...