Cesta do Liwy aneb velbloudovi tváří v tvář
(konečně:-)
Zapsáno 23.12.2007
Spojené arabské emiráty
zabírá ze čtyř pětin poušť. Není tedy divu, že písek je opravdu téměř všude a
když ne písek, tak „pouštní prach“, který je ještě vlezlejší a do bytu vám vniká
pod dveřmi a drží se i v rámech oken. Na druhou stranu, písek resp. písečné
duny, jsou jednou z emirátských atrakcí. Proto jsme se vydali navštívit oblast
oáz – Liwu, která tvoří jeden z okrajů pouště Rub al-Khali (též Empty Quarter).
Je to oblast vzdálená od Abu Dhabi cca 200 – 210 km směrem na jihozápad a
nachází se tam krásné, vysoké, červenooranžové duny.
Na cestě do Liwy
(jedete-li směrem na sídlo Hmeem/Hamim/Hameem) narazíte na „Emirates
National Auto Museum“. To stojí osaměle v poušti mimo jakékoliv
osídlení a jeho hala má tematický tvar – pyramidy. Rozhodli jsme se ho navštívit
při cestě tam, protože jsme se obávali, že by už při cestě nazpět nemuselo být
otevřené. Našli jsme ho bez větších potíží, avšak přivítalo nás prázdné
parkoviště, které
dodávalo tomuhle místu atmosféru zkrachovalého turistického cíle. Odvážili jsme
se vystoupit z auta a dojít k místu, kde jsme tušili vchod do pyramidy. Seděl
tam nějaký Ind, vypadal ale spíše na dělníka, tak jsme mu nevěnovali pozornost.
U vchodu byla cedule, kde se psalo něco ve smyslu, že si váží toho, že jsme sem
my vážili cestu, ale že museum není ještě „redy“. Když jsme ceduli přelouskali a
chtěli se odebrat zpět k autu, Ind najednou vstal a ptal se, zda jdeme dovnitř.
S nadšením jsme přikývli a on nás vpustil do pyramidy. Uvnitř nás čekalo
překvapení. Obsáhlá expozice naleštěných vozů různých značek, barev, tvarů a
funkcí (především americké provenience), jimž vévodil obrovský model Dodge. Po
hodině strávené pečlivou prohlídkou následovala konzumace zmrzliny v místním
muším bifé. Byla moc dobrá, osvěžila a potěšili jsme i majitele bistra, kteří
seděli venku a z dlouhé chvíle hráli domino. Kdoví, zda jsme za ten den nebyli
jejich jediní zákazníci… Při návratu k autu nás ještě zastavil ošlehaný stařík
s velbloudem, jestli nechceme svézt. No, představa jízdy na velbloudovi po
parkovišti se nám nezamlouvala, tak jsme poděkovali, pohladili si velblouda a
vydali se zase na cestu.
Čím více jsme se blížili
k Hmeemu, tedy „osadě“ na východním okraji Liwy, tím vyšší byly duny okolo
silnice a jejich barva začala přecházet do červené. Mezi nimi se sem tam zjevilo
stádečko lenošících
 velbloudů.
Chtěli jsme dojet až do Mezaira’a a odtud se vydat po silnici končící v poušti.
Dále mimo zpevněnou cestu už se odvažují pouze „ofrouďáci“, kteří jezdí až k Moreeba
hill (nejvyšší duna), kempují v poušti a užívají si jízdy po dunách. Pro toho,
kdo v poušti nikdy nebyl, je cesta po této silnici opravdu úchvatná. Co chvíli
jsme stavěli a fotili panorámata nebo se bratřili s dromedárem přes plot
velbloudí farmy. Cílem pouštní expedice bylo mimo jiné pořízení „beautiful“ fota
na „péefko“. Zalíbila se nám zafoukaná cedule na kraji silnice. Do písku jsme
vepsali text, nastavili foťák na samospoušť, postavili ho na auto a nasadili
americký úsměv. Během dalšího přesunu. když jsem si v šeru auta chtěla tu fotku
pořádně prohlédnout, jsem zjistila , že obrázek zdobí nápis PF 2007J.
Když jsem to zvěčňovala do písku, ani jednoho z nás nenapadlo, že jsme o rok
pozaduJ.
(No, doma jsme to ořízli…a výsledek už jste určitě viděli.:-)) Posléze jsme se
přesvědčili, že silnice opravdu v poušti končí. Dojeli jsme do jakého si údolí,
kde bylo pár bagrů, stavebních buněk, plot a konec asfaltu. Chvíli jsme si
zablbli na dunách - já marně zkoušela, zda mi to bude na igelitce jezdit - a pak
jsme se celí od písku vydali na zpáteční cestu. Výlet to byl pěkný, navíc
arabsky laděný, neboť v oblasti Liwy nehrálo anglické rádio, které běžně
posloucháme, takže jsme cestovali zpět za zvuků arabských kvílivých odrhovaček.
Fotky k tomuto příspěvku |
