Řidič, ten tvrdý chleba má...

Řidič, ten tvrdý chleba má... Zapsáno 16.12.2007

…a ani emiráty nejsou výjimka, tím spíš, že se jedná o arabskou zemi. Při příletu jsem věděl, že ač země bývala pod vlivem Velké Británie, jezdí se vpravo a maximální povolená rychlost je 120 km/h. Aby snad někdo nejel rychleji, mají všechna zdejší auta povinně nainstalováno zařízení, jež při překročení výše zmíněné rychlosti začne pípat podobně, jako když si u nás nezapnete pás nebo zapomenete zhasnout světla. Našeho firemního šoféra Edwarda (jako ostatně valnou většinu místních řidičů) však bzučák nijak neomezuje, a když mě transportoval z letiště, pípali jsme skoro celou cestu. Stejně to probíhalo i při pozdější cestě do Dubaje s mým šéfem.

Taxi, taxi

Ve zdejších městech byste něco na způsob MHD hledali marně, jedinou možnost dopravy pro pěšáky představují taxíky. V Abu Dhabi krouží 2 druhy taxíků. Typickým příkladem prvního z nich je lehce otlučená Toyota Corolla bíložluté barvy pilotovaná vousatým Pákistáncem v tradičním úboru na způsob pyžama, jenž ovládá 5 – 10 anglických slovíček. Druhé jsou honosnější, řidič vězí ve slušivé uniformě a na požádání vám vystaví účtenku, na níž je zpravidla dvojnásobná suma, než byste zaplatili u konkurence. Já jsem se dopravoval pomocí taxíků celé první tři měsíce a až na jediný případ jsem vyžíval služeb přátel v pyžamech. Jsou levnější, početnější a často i zábavnější. Velkou péči věnují interiéru svých vozů. Vrch palubní desky zpravidla kryje vkusný potah s třásněmi, jež zakrývají polovinu budíků a na zpětném zrcátku se houpe trs náboženských předmětů. Některé taxíky mají všechna sedadla potažena tvrdou plastovou fólií (něco na způsob průhledných obalů na mobily). Jeden kolega mi tvrdil, že to mají z výroby a že taxikáři to tak nechávají, aby dali najevo, že mají nové auto. Mně spíš přišlo, že je to z důvodu jejich snadnější údržby. Některé z vozů totiž vypadaly, že už hodně ropy z místních vrtů uteklo od doby, kdy sjely z továrního pásu. Každopádně efekt to má ten, že když se rozehřátí z venku usadíte, navzdory klimatizaci můžete košili na zádech za 5 minut ždímat. Pokud vozidlu funguje klimatizace, většinou běží naplno. Selže-li, nastupuje stažené okénko. Jednou mě přítel taxikář navíc usadil vedle sebe dopředu, takže jsem ráno vstupoval na účtárnu s účesem typu „přiletěl jsem na koštěti“.

Všechna vozidla jsou sice vybavena taxametrem, ale občas dojde i na smlouvání. Prvním předpokladem uzavření přepravní smlouvy je totiž podmínka, že tam, kam chcete jet vy, se chce jet i taxikáři. Někdy rovnou řekne ne, protože je to moc blízko, daleko, na špatnou stranu apod. Jindy si zanaříká a pak se šibalsky zeptá „How much?“, případně rovnou sdělí cenu (tak 1,5 až dvojnásobek běžné a nejlépe až poté, co se s autem rozjede). Já jsem jezdil do práce podle taxametru za 7-8 dirhamů, na 10 jsem taky většinou kývnul, ale s 15 nebo 20 už jsem je posílal k šípku. Pokud však při občas marném čekání na drožku v padesátistupňovém horku postupně propotíte všechny textilie včetně trenýrek, jde po čtvrthodině veškerá hrdost stranou a derouce se přes dav dalších čekatelů křičíte na řidiče rovnou fifteen.

Oblíbenou zábavou při jízdě bývá konverzace. Obvykle se samozřejmě točí okolo tématu, odkud že jste, jak se vám tu líbí, co počasí apod. Vzhledem k jazykové vybavenosti obou stran a taxikářovým zeměpisným znalostem nám to většinou vydalo na celou cestu. Vyskytli se však i výjimky. Jako zemi původu jsem udával Czechoslovakia (to u nich ještě jakžtakž zabíralo) a jeden kmet s vousy do pasu mě mile překvapil, když mi sdělil, že ví, že se naše země po pádu komunismu rozdělila na dva samostatné státy. Poté, co jsem vyjádřil obdiv nad jeho politicko-geografickým přehledem, dodal, že sleduje dění v celém světě a že si dobře pamatuje, že naším prezidentem byl Tito.

Pravidlo rychlejšího

Naprostá většina zdejších osobních aut je vybavena automatickou převodovkou (praktická věc při popojíždění v zácpě). Jediný, kdo má manuál, jsou Pakistánští taxikáři a já (byl v půjčovně nejlevnější a zřejmě ho tam měli jako zajímavou kuriozitu:-). Uvnitř Abu Dhabi je oficiálně povolená šedesátka, ale pokud nechcete, aby na vás neustále někdo troubil, je potřeba jezdit stejně jako ostatní 80 – 90. Na hlavních víceproudých třídách jsou všude semafory a ty se samozřejmě ctí. Většinu z nich totiž doplňují kamery, jež vám zhotoví pěkný snímek, pokud projedete na červenou. Trochu mi ovšem vadí, že oranžovou barvu tu mají spíše pro formu, protože když skáče ze zelené červená, oranžová problikne asi na půl vteřiny a z červené pak skáče rovnou zelená. Ve spojení se strachem z vyfocení to má za následek, že jakmile se během okamžiku zelená změní v červenou, přední řady to na fleku zašlápnou. Což vzhledem k výše zmíněné průměrné rychlosti a minimálním udržovaným odstupům znamená, že velmi často někdo nedobrzdí. Jestliže stojíte na semaforu první v řadě, musíte rovněž projevit postřeh a rychlé reakce. Pokud totiž při rozsvícení zelené okamžitě nevyrazíte rychlostí světla, řada za vámi začíná troubit. Troubení je tu vůbec velmi oblíbená činnost. Troubí se, když chcete někoho pokárat, když se pokáraný chce ohradit, když chcete ostatní preventivně upozornit, aby vám nevjeli do cesty, nebo když se vám zdá, že ti vpředu nepopojíždějí, i když by možná mohli.

Na menších křižovatkách a jakýchkoliv dalších místech křížení drah platí navzdory hustě nasázeným stopkám pravidlo jediné a sice pravidlo prvního v křižovatce. Tomu druhému pak nezbývá než si přibrzdit a může se stokrát vztekat, že má přednost. I mně se už párkrát vyplatilo, že jsem při jízdě po hlavní měl před křižovatkou připravenou nohu na brzdě. Dopravních nehod však k vidění zas až tolik není, neboť každý automaticky počítá, že ten druhý udělá to nejhorší.

Extraprasečiny se provozují na kruhových objezdech, tam je potřeba mít oči kolem hlavy. Blinkry se obecně moc nepoužívají, a když ano, je to spíš ke škodě. Nedávno při cestě z práce měl jeden borec přede mnou vyhozený blinkr doleva (to dělají, aby dali najevo, že pokračujou v jízdě po kruháku). Pak na něj zřejmě zapomněl a na dalším výjezdu to z vnitřního pruhu seknul ven s blinkrem zapnutým stále doleva. Na kruháku se stala „veselá“ příhoda mému českému kolegovi Pavlovi, když se potkal s autoškolou (autoškoly jsou stejně barevné jako taxíky, jen mají na střeše tradiční L a vpředu 2 volanty). Jel ve vnějším pruhu, oni se ve vnitřním rozhodli kruhák opustit a zkřížili mu cestu. Nic vážného, jen trochu pomačkaný přední blatník. Přijeli policajti, sepsali to, nakreslili, sdělili mu, že to rozhodně není jeho chyba a všichni se odebrali na stanici podepsat papíry. On pak stranou telefonoval do půjčovny, co a jak má s autem dělat dál, a když se vrátil, vyšetřující tým mu oznámil, že je vše vyřízeno a odjel. Vzápětí mu jiný orgán přinesl podepsat lejstro a sdělil mu, že to zavinil on, protože když nechce z kruháku vyjíždět, tak prý nemá ve vnějším pruhu co dělat (protokol mi pak ukazoval, psaný rukou a komplet v arabštině). Není divu, že se krapet rozčílil, až přišel nějaký kravaťák, řekl mu, že to jsou šejkovi zákony a jestli má něco proti šejkovi.

Když je sucho v nádrži

Co evropského motoristu potěší je cena pohonných hmot. Čerpací stanice provozuje několik společností pod kontrolou státu, takže u všech natankujete za stejnou cenu. 1 galon ( =3,78 l) místního specialu 95 pořídíte za 6,25 dirhamů, což při současném kurzu vychází něco přes 8 Kč za litr, nafta je o něco dražší. Nutno ovšem dodat, že auto je tu hladovější neboť často pocukáváte v zácpě a téměř celoročně máte zapnutou klimatizaci. Většina stanic v emirátu Abu Dhabi spadá pod společnost ADNOC (Abu Dhabi National Oil Company) s modrým ptákem ve znaku. Přestože jsou na všech benzínkách cedulky vyzývající k vypnutí motoru, nikdo tak nečiní, neboť by mu nešla klimatizace. Ani při čerpání paliva totiž nemusíte opustit chlazený interiér vozidla, natankuje vám obsluha. Pouze staženým okýnkem nahlásíte druh paliva a budete-li platit kartou nebo cash a pak u stojanu i rovnou zaplatíte.

Součástí benzínek jsou samozřejmě i myčky. Ve zdejším vlhkém a prašném prostředí by auto potřebovalo očistu 3x do týdne, což samozřejmě neděláme a myčku si dopřáváme, až když není poznat jakou má barvu. Lze si vybrat mezi ručním mytím (40 dirhamů - chlápek s wapkou a houbou ho vycídí ze všech stran včetně podvozku) a automatickou linkou (30 dirhamů). Při první návštěvě jsem si říkal, že automatická linka nic moc, sice umyje, ale pořádně nevysuší a na mokré se za chvíli zase nachytá prach. Ještě jsem netušil, že tohle je pouze první fáze. Po vyjetí z linky cuknete pod další přístřešek, kde se k autu seběhnou 4 pikolíci, kteří vytřou do sucha celou karosérii včetně prahů, zárubní dveří a kufru, vyklepou a vyfoukají koberečky, vyluxují podlahy i zavazadlový prostor, otřou palubní desku, vyleští okna, vydrbou disky kol a nakonec dovnitř prsknou osvěžovač vzduchu. Vždycky si pak po zbytek dne užívám, jak je přes ty skla krásně vidět. Bohužel stačí jedna noc, kdy se kvůli vyšší vlhkosti auto orosí, a veškeré kouzlo je pryč.