S průvodcem po Abu Dhabi

S průvodcem po Abu Dhabi aneb honba za přeludy Zapsáno 16.12.2007

V prosinci už nebývá v emirátech takové horko. Teplota je jen kolem 25-30 stupni Celsia a procházky jsou už příjemným zpestřením volného dne. Proto jsme se v sobotu vydali spolu s českým knižním původcem o Spojených arabských emirátech na obhlídku „nej“ ve městě. Chtěli jsme zhlédnout Clock Tower, najít největší a nejhezčí fontánu ve městě – Volcano – ve tvaru sopky a pokochat se výhledem na město a moře z budovy Baynunah Tower, kde sídlí hotel Hilton.

Ve dvě hodiny jsme se tedy vydali směr Corniche, kde se výše zmíněné „atrakce“ měly nacházet. Zaparkovali jsme u jednoho z parků. Pořídili jsme hned několik fotek, neboť místní parky jsou dobře udržované a fontány a palmy na každém rohu jim dodávají pro Evropana nevšední vzhled. Pak jsme nalistovali příslušnou stránku s mapou v našem průvodci a namířili si to směrem k místu s Volcano Fountain. Prošli jsme podchodem a čekali jsme, až se před námi Volcano objeví. Místo toho na nás ale vykouknul jakýsi kvádr. Přemýšleli jsme, jestli mají místní tak bujnou fantazii a tenhle kvádr nazývají vulkánem, nebo zda průvodce uvádí správná data nebo zda jsme nezabloudili a nestojíme na jiném místě. Po chvíli jsme se rozhodli, že zkusíme najít Clock Tower a opět s průvodcem v ruce jsme se vydali na cestu. Dle mapy jsme přišli jsme na místo, kde měly hodiny být, ale nikde nic. Resp. byla zde pouze několikaproudá silnice a křižovatka. To je tedy výlet! Zklamáni jsme se vydali zpět k autu, tentokráte ale po druhé straně silnice, parkem. Jaké bylo naše překvapení, když jsme asi po deseti minutách narazili na uměle vytvořenou haldu, která vzdáleně připomínala sopku. Opravdu to byla Volcano Fountain, bohužel už dosloužila svému účelu a byla bez vody a plná písku a odpadků. Škoda jí.

Posléze jsme zjistili, resp. Martin vydedukoval z toho, co už o Abu Dhabi ví, že zasypáním části moře kvůli zvětšení plochy města došlo i k záhubě těchto dvou známých atrakcí. Corniche je celá přestavěná a zmizeli i kruhové objezdy na ní, které jsou v mapě v průvodci ještě názorněny. Rozhodli jsme se tedy nakonec alespoň zkusit ono avízované vyhlídkové místo z hotelu Hilton. Ten naštěstí stále stojí, takže nebyl důvod, proč by to nemělo vyjít.

V průvodci stojí, že můžete vyjet do 29. patra a za 15 dirhamů se pokochat výhledem na město a moře. Těšili jsme se, jak si uděláme pěkné fotky a koukneme na město z výšky. Z jedněch internetových stránek, které vytvořil český mladík také pracující tady v Abu Dhabi, jsme se dozvěděli, že on nic neplatil a normálně došel k výtahům a vyjel na nahoru na vyhlídku. Chtěli jsme následovat jeho příklad a do Hiltonu jsme pro jistotu vešli bočním vchodem. A světe div se, hned jsme narazili na výtahy! Do jedné z kabin jsme vlezli s prostěradlářem a jeho synkem a když se zeptal, do kterého jedeme, tak jsme mu udali číslo 29. Prostěradlář se malinko pousmál a řekl: „A, to the club too…“. Nám v tu chvíli zmrzly úsměvy. Představovala jsem si, že vystoupíme v nějaký nóbl restauraci, kde by se člověk bál i zašustit kalhotama o sebe. Pak jsem si ale ve výtahu na stěně všimla nějakého letáčku s bazénem a posilovacími stroji a že prý to je v 29. - takže jedem do fitka. No, představa taky nic moc, ale lepší než ta restaurace… Naštěstí výtahy byly odděleně od vstupu do fitka, takže nám spad kámen ze srdce a že to z toho 29. patra muselo být slyšet! Vydali jsme se nazpět a zkusili 15. To patnácté patro napadlo mě a ospravedlňovala jsem tento výběr informacemi z již zmíněných internetových stránek onoho mladíka. (Mimochodem nevím, jak jsem k té 15 dospěla, protože jsme pak doma zjistili, že ten kluk byl v patře 31. – no ale také jinde, než uvádí průvodce…:-). V 15. však byly pouze hotelové pokoje a pak taky jedny točité schody nahoru. Tak jsme to zkusili. Došli jsme k nějakým dveřím, vypadaly jako ty, co bývají v amerických filmech, když vstupujete na střechu nějakého domu. Martin za ně vzal a…dostali jsme se do jakési strojovny. Tak zase nic. Sjeli jsme výtahem dolů a že to zkusíme tentokrát hlavním vchodem, třeba jsou tam výtahy ještě na druhou stranu hotelu. No, nějaké tam byly. Vlezli jsme dovnitř, ale tam bylo nejvyšší 10. patro. Tak jsme to zkusili…a zase pokoje. Takže jsme sjeli dolu a šli pryč. Ptát na recepci se nám nechtělo, co kdyby po nás chtěli zaplati. Dneska se nám na výletě dařilo…(Průvodce, ačkoliv vydaný v roce 2005 je „opravdu aktuální“. No, ale nelze mu nic vyčítat, protože v této zemi se mění každou chvíli něco a někdy i dost radikálně – viz dnešní výlet.)

Ještě jsme však měli v plánu zajít se podívat na květinový, no spíše rostlinný, trh, zda tam nebudou mít něco podobného vánočnímu stromku, i kdyby to bylo v květináči…alespoň bychom nemuseli pořád kupovat nový. Takže jsme nasedli do auta a jeli směr Port Zayed. Květinový trh jsme prošli tam i zpět, ale kromě malých svítivě zelených tůjek jsme nic podobného neobjevili. Jen se nás asi dva prodavači snažili zatáhnout do vnitřku svých obchodů. Pohledem přes plexisklo jsme ale zjistili, že tam nemají nic pro nás. Jeli jsme tedy pryč a tentokráte do Marina Mall, kam se tradičně v pátek či sobotu vydáváme, protože je zde Ikea a my máme už měsíc a půl vyhlídnuté křeslo, které ale stále není na skladě, takže jezdíme kontrolovat, zda nedorazilo. Jednodušší by samozřejmě bylo zeptat se, kdy dodávka s křesly dorazí, což jsme také učinili. Poprvé nám řekli za tři týdny, a když jsme se ptali za tři týdny, tak nám řekli, že za šest…. No a pro jistotu to jezdíme kontrolovat. Dnes jsme tam jeli s tím, že křeslo nebude, ale že se alespoň koukneme do místního Carrefouru, zda nemají vajíčka. Již druhý týden jsou totiž po celém městě špatně k dostání vajíčka. Prý tam, odkud je dovážejí, řádí ptačí chřipka. No, nevím, je-li je to pravda, ale vejce nikde nejsou a když jo, jsou hned pryč. Chtěli jsme taky nakouknout do místních obchodů se sportovním vybavením, protože mi Martin zamýšlel koupit „gymnastic ball“, aby se mi líp sedělo u PC, avšak nikde nebyl zatím k sehnání. Zašli jsme do prvního, tam ho sice měli, ale ne požadovaný průměr, tak jsme si to namířili do druhého, většího, kde ho, světe div se, měli. Hurá! Čapli jsme jeden a šli k pokladně. Jen tak náhodou – znáte toJ -jsem se ale zastavila u stojanu s plavkami Arena. Na pánských plavkách byla cena 9 dirhamů, tak jsem se pousmála a ukazovala to Martinovi, který už mě ale táhnul pryč. V tom jedna filipínská prodavačka – jakoby věděla o čem se česky bavíme- říká, že ty plavky stojí opravdu 9 Dhs. Okamžitě jsem se ke stojanu vrátila a začala se, tentokrát v dámských přehrabovat. No, co vám budu povídat. Nakonec jsem si koupila dvoje – celkem za 18 Dhs tj. 90 Kč. A to už jedny plavky té samé značky mám! Ale ty v Čechách stály něco přes tisícovku!

Pak jsme si to namířili do Ikey a nemožné se stalo skutečným, hned u vchodu měli vystavené naše vysněné křeslo! Hurá podruhé! Když už se nám dneska nevydařil výlet s průvodcem, alespoň si dovybavíme trošku domácnost. Křeslo jsme samozřejmě koupili a zatímco ho Martin vezl k autu, já se vydala do Carrefouru, kouknout se, zda nedostali vejce. Nedostali. U vchodu jsem zahlídla, že prodávají živé vánoční stromky – jedličky, ale za 250 Dhs. Ať si je tedy nechají, byly by dražší než to křeslo. Ani umělé prodávané v Carrefouru nás nenadchli, takže stromek jsme nakonec nepořídili.

Fotky k tomuto příspěvku